Feler - Drietoma Road Blues

ji   • Feler - Drietoma Road Blues   Rádio bez řečí: https://snodikx.online ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Drietoma Road Blues Píseň najdete v playlistu Náš kalendář (Feler). Text: © [Feler/Snodikx], 2026. Realizace: Text je mým autorským dílem. Hudba, vokály a vizuální složka byly vytvořeny pomocí umělé inteligence (AI) pod mojí dramaturgií a mou režijní a kreativní koncepcí. PRÁVNÍ POZNÁMKA © 2026 Rudolf Mahút. Všechny texty písní zveřejněné na tomto kanálu jsou mým autorským dílem. Hudba, aranže a vokály vznikly za použití nástroje AI v rámci placeného předplatného, které zahrnuje právo na komerční využití generovaných skladeb. Všechna autorská práva jsou vyhrazena. Kopírování, publikování, přepracování nebo používání textů a materiálů z kanálu bez mého předchozího písemného souhlasu je zakázáno, s výjimkou případů stanovených platnými právními předpisy. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Drietoma Road Blues Ráno jsem vyjel z Moravy, západní kiláky za zády. Parkoviště na chvíli. Vydechnout a jet dál. Šel jsem se projít za autem, venku voněl letní vlahý den. Prošel jsem kolem ní, stála tam, a já ji vzal na zřetel. Na kraji stínu pod stromy, batoh, klobouk plstěný. Pohled něžný, ne však prosebný a v očích slova, co nebyla slovy. Hej, Drietoma, to ma drie. Obnošené topánky dlhých ciest. Béčko na značce mi svítí, spřízněnou duši ve mně cítí. Hej, Drietoma, drž jí pěst, já jel dál a chtěl ji svézt... Ten její pohled na pár chvil, stopnul čas – zastavil. Občas jsem taky stopařem. Takže vnímám její obavy. Při chůzi hlavu otočím, můj impuls - ne pozvání. Stála tam a nebyla si jista. Stát? Či pohnout se z místa? Na moment měl jsem pocit, že její odvaha ztrácí cíl. Nastoupil jsem a chtěl už jet, v mobilu zase naskočil signál. Zved jsem zrak a slyším její hlas: „Jedete do Brna anebo dál?“ Hej, Drietoma, to ma drie. Obnošené topánky dlhých ciest. Na krku šátek barevný. Ta její otázka mi v uších zní. Hej, Drietoma, drž jí pěst, já jel dál a chtěl ji svézt... Ten její pohled na pár chvil, stopnul čas – zastavil. Řekl jsem jí: „Bohužel, nejedu k vám, mám jiný směr..." Naděje s odpovědí pohasíná, jak oheň, co pomalu dohořívá. Odešla a čeká dál na rohu na jinou, lepší náhodu. Já jedu dál, sám na Trenčín. Bez spolujezdce a bez řečí. Hej, Drietoma, to ma drie. Obnošené topánky dlhých ciest. Batoh, klobouk šedivý, s přáním dojet domů, to se ví. Hej, Drietoma, drž jí pěst, já jel dál a chtěl ji svézt... Nevidím jen ženu s batohem. Jsem řidič, co je stopařem. Hej, Drietoma. Zabudnutá spomienka dlhých ciest.