Kdo nemá vteřinu na vlastní dech

Syrové chicagské blues o pasti neustálého výkonu, strachu ze zastavení a iluzi, že nekonečná práce dokáže vyléčit lidské nitro. Když zaměstnáme ruce i hlavu, abychom nemuseli slyšet vlastní ticho – kdo v nás vlastně zbude, až práce utichne? Autor: Odhalení v hudbě - @kubesb Žánr: Raw Chicago Blues / Blues Shuffle Zhudebněno pomocí SUNO --- Text písně: [Sloka 1] Z rádia zpívají starou milou lež, že práce vyléčí každou černou věž. Že smutek zaženeš, když zatneš pevně pěst, jen další směnu vzít a další břímě nést. Hlava se točí v kruhu, pot stírá starou tvář, na oltář povinností pokládáš svůj snář. [Refrén] Dělání léčí, tak nehledej cíl! Zapomeň na to, kým jsi včera byl. Když ruce pracují, duše smí spát, řízená nevědomost – jdi zas pracovat! Kdo nemá vteřinu na vlastní dech, nevnímá mříže na bílých zdech. [Sloka 2] Není to honba za zlatem na konci dnů, je to jen panika ze starých tichých snů. Zastavit v tichu a zůstat chvíli sám? To radši další plán, ať líný se nezdám. Bojíš se zeptat, co vlastně uvnitř bolí, tak radši poslušně dřeš na cizím poli. [Refrén] Dělání léčí, tak nehledej cíl! Zapomeň na to, kým jsi včera byl. Když ruce pracují, duše smí spát, řízená nevědomost – jdi zas pracovat! Kdo nemá vteřinu na vlastní dech, nevnímá mříže na bílých zdech. [Bridge] Tikají hodiny, procesor počítá krok, stejná je vteřina, stejný je celý rok. Zaměstnat ruce, unavit celou mysl, aby se nezjevil ztracený lidský smysl. Klec není ze železa, klec je jen shon... a ty jsi v ní loutka, co čeká na zvon. [Outro] Až jednou nástroje z rukou ti vypadnou, až ticho zakryje myšlenku bezradnou... Kdo vlastně zbyl, když práce šla spát? Měl ses líp učit... ...nebo své JÁ poslouchat? #blues #ceskahudba #odhalenivhudbe #chicagoblues #bluesmusic