V roce 1986 geologové našli v tajze průchod mezi skalami… Za ním bylo v lednu léto!

Leden 1986, sever Irkutské oblasti, zimní tábor Ušmunské vyhledávací partie, mráz čtyřicet šest stupňů. Technik Kolja přinesl z profilu pod hřbetem Suchý Kámen živého komára. Pod dvěma skalními ostrůvky našli geologové pás rozmrzlého mechu, který ostře končil ve sněhu, magnetometr tam ukázal skok a teploměr u úzké štěrbiny mezi skalami plus dvacet jedna. Starý střelmistr Lapšin si vzpomněl, co říkala jeho babička Evenka: odtamtud nic nejíst, nic nepít a nic nevynášet. Za patnácti metry štěrbiny kvetla vrbovka, zrály borůvky a slunce stálo nad hlavou. Bylo tam léto. Z Moskvy přiletěl muž z pracovní skupiny při ministerstvu a za skalami potkali tábor partie, která zmizela v létě padesát devět. Její náčelník Tarchanov tvrdil, že si jen vyšli na oběd a že je dvacátého třetího července. Kolja se napil z potoka. Druhý den ráno napočítal náčelník Sotnikov v řadě o jednoho člověka víc. A na peřeji za skalami čekal s prutem jeho dvanáctiletý syn Míša, který utonul před sedmi lety, přesně v ten den. Příběh je uměleckým dílem v žánru mystiky a archivního hororu; postavy, dokumenty, místa i události jsou smyšlené. #tajga #SSSR #geologové #mystika #archivníhoror #strašidelnépříběhy #příběhynanoc