Rozsvícené Dubno 2026

LES, KTERÝ SI PAMATUJE… Rozsvícené Dubno 2026 – ohlédnutí a poděkování ROZSVÍCENÉ DUBNO 2026 JE ZA NÁMI. A TENTO NÁŠ LES SI BUDE MÍT LETOS OPRAVDU CO PAMATOVAT. Po loňské Erbenově Kytici nebylo jednoduché přijít s tématem, které by dokázalo znovu překvapit. Nakonec jsme vybrali motiv podle skutečných událostí v našem okolí „Les, který si pamatuje“. A teprve když se v sobotu setmělo a první návštěvníci vstoupili mezi stromy, ukázalo se naplno, co všechno tahle myšlenka dokáže spojit. Nechtěli jsme vytvořit jen další strašidelnou stezku. Chtěli jsme vyprávět jeden příběh. O místě, které dobře známe, ale jehož minulost často míjíme bez povšimnutí. O lidech, kteří tu kdysi žili, bojovali, čekali, radovali se i ztráceli své blízké. A také o Dušičkách – o vzpomínání, které má svůj smysl i dnes. Celou cestu lemovalo stovky svíček, které dodávali atmosféru a vyčarovali až nadpřirozenou a kouzelnou scenérii, která byla vidět široko daleko. I les ožíval světly, zvuky a postavami. Chvíli bylo veselo, chvíli se ozval výkřik, jinde naopak nastalo úplné ticho či zazněl výstřel. Čarodějnice rozesmály, nečekaná setkání pořádně vylekala. A historické obrazy postupně ožili a připomínaly, že za velkými událostmi se vždycky skrývají konkrétní lidské osudy. Například neuvěřitelně dramatická scéna devastujícího požáru České Salice. Zvlášť silně na nás zapůsobily reakce u příběhu z května 1945. Radost z konce války se tam během okamžiku změnila v tragédii. A když pak na louce zazněla střelba roku 1866 a vojáci odvedli návštěvníky k pomníku Spícího lva, začal se celý příběh uzavírat. Pietní akt a závěrečná slova u stolu vzpomínek propojily všechno, co lidé během cesty viděli a slyšeli. „Některé lesy rostou. Některé lesy umírají. A některé… si pamatují.“ Těmito slovy večer začínal. Na jeho konci už snad každý věděl, proč jsme je zvolili. NEJVĚTŠÍ PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ LIDEM. Letošní přípravy patřily k nejnáročnějším, jaké jsme zažili. Během večera nás navíc prověřil déšť i technické komplikace. Přesto všechno fungovalo dál – díky lidem, kteří dokázali improvizovat, pomáhat si a nepustit příběh ze zřetele. Ze srdce děkujeme všem herečkám a hercům za neuvěřitelné výkony, humor, odvahu i emoce. Průvodcům, technikům, stavitelům, autorům dekorací, lidem v zázemí, u vstupu i v občerstvení. Všem, kdo pomáhali před akcí, během ní i po jejím skončení. Za tímto jediným večerem stála práce desítek lidí. Obrovské poděkování patří Komitétu 1866, v čele s Kadetní setninou jičínského pěšího pluku č. 74. Jejich působivé ztvárnění bitvy a důstojná vzpomínka u Spícího lva daly celému putování mimořádně silný závěr. Bylo nám ctí s vámi spolupracovat. Děkujeme také všem, kdo připravili domácí občerstvení a místo k posezení po cestě. A pekárně Tomáše Koutského za buchty a koláče upečené přímo pro naši akci. Zvláštní díky patří i Aničce, která nám pomohla najít letošní téma. Letos jsme Rozsvícené Dubno uskutečnili bez dotací a bez sponzorů. O to více si vážíme dobrovolné práce, času a energie všech, kterým na Dubně záleží. A také o to jasněji víme, že podobné akce nejsou samozřejmostí. A VÁM, KTEŘÍ JSTE PŘIŠLI – DĚKUJEME! Za to, že jste se vydali do lesa i přes déšť. Za smích, napětí, slova uznání, potlesk i ticho ve chvílích, kdy se žádná slova nehodila. Doufáme, že jste si domů odnesli víc než jen vzpomínku na pár strašidelných setkání. Co bude s Rozsvíceným Dubnem dál, ukáže čas. Jedno je ale jisté: taková tradice může žít jen díky lidem, kteří chtějí být její součástí. A kdo letos nepřišel? Nechte za nás promluvit fotografie a videa. Některé zážitky se totiž nedají převyprávět. Musí se prožít. Les v Dubně nikdy nezapomíná. A my také ne. Dubno, z. s. #RozsviceneDubno #LesKterySiPamatuje #Dubno #Dusicky #Dobrovolnici