Není čas jako čas

Znáte ten pocit, když na hodinkách nebo přesýpacích hodinách neúprosně utíkají vteřiny, dovolená se krátí a vás jímá hrůza z pondělního rána? V řečtině se tomuto měřitelnému a neuprosnému času říká chronos. Bible ale zná ještě druhý rozměr času – kairos. Čas příhodný, ten pravý okamžik, kdy se zastavíme a prožijeme přítomnost naplno. V dnešním videu se s vámi chci podělit o malé zamyšlení nad tím, jak v dnešním uspěchaném světě hledat ten správný „radar“ na kairos, jak se naučit odpočívat a co pro mě osobně znamená vnitřní pokoj. 📌 O čem v dnešním videu mluvím? Špagety al dente: Proč mi příměr brněnského biskupa Pavla Konzbula o tom správném okamžiku přijde tak trefný. Křesťanská neděle: Proč náš nedělní odpočinek neznamená jen ležet na gauči a koukat do mobilu, ale darovat čas Bohu a lidem kolem nás. Moje představa o věčnosti: Zda nebe náhodou nebude spočívat v tom, že se všechen ten krásný čas smrskne do jednoho věčného „teď“. Kde čerpám sílu já: Proč si při procházce přírodou nebo večerním bilancování stokrát za den říkám: „Proč jsem zrovna já arcibiskupem?“ – a jak z té odpovědi čerpám vděčnost. „Vděčnost spojená s vnitřním pokojem – to je pro mě kairos. A ten se dá přivodit tím, že budeme mít otevřené oči pro Boží stopu v každém, i v tom nejvšednějším dni.“ 💬 Zapojte se do diskuse! Kdy jste naposledy zažili svůj vlastní kairos? V přírodě, při dobrém jídle, nebo s rodinou? A daří se vám v neděli opravdu vypnout od elektrických přístrojů? Napište mi do komentářů, moc rád si vaše zkušenosti přečtu.