MINUTU NA LÍBÁNÍ foxtrot 1942, Esta 8104, Mitiska/Kareš, orch. S. E. Nováček, zp. Láznička

Píseň nazpíval herec a zpěvák Jindra Láznička, na přelomu 20. a 30. let velice vyhledávaný zpěvák, který natočil velkou řadu dobových šlágrů pro různé gramofonové firmy. Dnešní filmový diváci jej znají už jen jako herce malých rolí. Skladatel a dirigent S.E.Nováček (1911-1979 ,vlastním jménem Blahoslav Emanuel Nováček) po studiu hry na klavír u prof. Karla Heřmana se začal věnovat populární hudbě. V roce 1927 hrával v pražských Holešovicích na klavír v kinech, kde doprovázel němé filmy. V sezóně 1927/1928 působil u tanečního mistra Bohumila Červinky, kde se seznámil s nejnovějšími tanečními novinkami. V dalších letech pak působil jako pianista v různých kavárenských kapelách: The Black Original Felix Band nebo Orchestr Eduarda Koliandra. V roce 1932 krátce hrál také v Ježkově orchestru Osvobozeného divadla a brzy na to jej E. F. Burian angažoval do orchestru v kabaretu Červené eso. Poté hrál Nováček na klavír v různých pražských kavárnách (Skaut a Mánes) a od roku 1935 byl angažován Emanem Fialou do orchestru divadla Vlasty Buriana. V roce 1939 napsal dvě písně pro film Kristián „Nečekej“ a „Jen pro ten dnešní den“. Textař Josef Gruss, který Nováčkovi přinesl napsané texty mu tehdy řekl: „Slávo, když do rána uděláš dvě písničky, pojedeš s námi na Barrandov, bude tam Frič a když se jim to bude líbit, vezmou ti to do filmu.“ Skladatel pracoval celou noc a do rána byly písně hotové. Frič byl nadšený a okamžitě začal jednat o smlouvě. Během zvukové synchronizace filmu se seznámil blíže s Oldřichem Novým, který jej požádal, zda by nastoupil v jeho divadle jako náhrada za těžce nemocného klavíristu Františka Svojíka. Tím začala téměř desetiletá spolupráce s tímto divadlem, časem se ujal vedení orchestru pro které napsal hudbu pro řadu komedií. Po úspěchu filmu Kristián se stal Nováček úspěšným skladatelem filmové hudby, napsal hudbu k řadě filmů např. Dívka v modrém, Hotel Modrá hvězda a Život je krásný. V roce 1941 byl vedením firmy Esta požádán, aby sestavil nový studivý orchestr, který pod jeho vedením natočil do roku 1945 něco kolem 150 nahrávek, sám kapelník na to vzpomínal slovy: „Taneční muzika, kterou jsme dělali, byla do jisté míry šablonovitá, to se musí přiznat, v tom obsazení se toho také tehdy mnoho dělat nedalo. Nahrávali jsme většinou v Domovině v Holešovicích. Sestavil jsem i pro účely nahrávání vlastní taneční orchestr, v němž hráli samí prominenti z různých pražských stálých orchestrů: trumpetisté Vlasta Kloc a Alois Wolf – ten byl dobrý improvizátor, zatímco Vlasta byl výškař a bezpečný leader, na trombón hrál Standa Kukačka, Alois Bureš a Ferdinand Hrubý na tenorsaxofony, dále J. Vitouš. Na buben hrával Mottl, na klavír Hromádko a jindy Vladimír Horčík. Měl jsem čtyři saxofony a sám jsem dirigoval. Občas jsem si přivzal z Národního divadla šest houslí a někdy i violu a čelo.“ S Nováčkovým orchestrem často spolupracovali filmoví herci a herečky, kromě již uvedeného například František Filipovský (Šlágr sezóny), Jára Kohout (Kvůli tvým očím), Jindra Láznička, Rudolf Hrušínský (Hoďte mi růži), Ljuba Hermanová (Škoda že nejste kouzelníkem, Smím, jistě smím), Jiřina Šejbalová. Dále pak zpěváci Josef Hořický, Rudolf Cortés, sestry Skovajsovy, J. M. Kamenický, Věra Stránská a také populární subrety z pražských operetních divadel, například Marie Norrová, Kamila Strnadová, Nelly Gaierová, Fany Koudelová, Věra Zemanová. Nováčkův orchestr se věnoval především swingové taneční hudbě, která v té době byla již u firmy Ultraphon na ústupu, neboď se tato firma začala více věnovat vydáváním komerčních konzervativně znějících nahrávek. (vyjímku tvořily nahrávky Orchestru Karla Vlacha). Firma Esta v této době dokázala naopak reagovat na swingovou vlnu vzniklou pod vlivem francouzké skupiny Quintette Hot Club de France a nebála se do studia pozvat amatérské soubory Karla Moravce a K.O. Hrubého, kteří hráli swing vesměs na strunné nástroje. V roce 1947 napsal napsal Nováček pro nové uvedení hry Pěst na oko Voskovce a Wericha tři písně Po stopách Čehonových, Balada o byrokratovi a Nedáme se otrávit, kterými doplnil původní hudbu Jaroslava Ježka. S.E.Nováček tehdy vedl velmi hektiký život, díky svému velkému pracovnímu nasazení spal jen dvě hodiny denně a kávu kombinoval s psychotonem, což byly tehdejší léky na povzbuzení, čímž si dost ničil zdraví. V roce 1948 napsal hudbu pro film Hostinec u Kamenného stolu, po jehož dokončení se nervově zhroutil.