Metal!!! 2026 - pátek 4.9.2026 - Slezskoostravský hrad (Ostrava)

Po roce opět v Ostravě, na druhém ročníku festivalu Metal!!! 2026. Aby tedy nedošlo k mýlce, druhý ročník to byl pro nás, jinak festival jako takový, žije již sedmým rokem. Letos byl, oproti loňsku, na dva dny, tedy dvojitá porce hudby. Takže v pátek nás, náš koncertní adopťáček, nabral svým "ševroletem" a mohlo se vyrazit. Po dálnici to jelo jako po másle, takže na poledne jsme byli na našem ubytku, které nám vyšlo vstříc a ubytovalo nás o dvě hodiny dříve, super. Tím pádem jsme byli i rychlo u areálu slezskoostravského hradu, kde se akce konala. Zatímco si ve stanovém městečku přítomná děvčata povídala, my, zruční hošíci, se jali postavit stan našeho kočího 😃 Jak se ve výsledku říká: Ještěže jsem šel kolem 😃 Stan stál, honem tedy dovnitř, kde již na Nádvoří stage hrála první kapela - Chorá doba. Zrovna valili, zřejmě Igorovi Cavalerovic k narozeninám, předělávku od Sepultury - a zdařilou. Takže uvítací melodie potěšila, sic jsme mysleli, že jsme stihli závěr kapely. Naštěstí ale ještě přidali i něco ze své tvorby. Počasí zatím přálo, nebylo ani tak ani ani tak, ideál. První piviště nám přistálo do ruk a my přešli na druhou, Podhradí stage. Hrálo se na dvě pódia a časová mezera mezi kapelami byla 5 minut, takže vcelku maraton 😃 Zde právě drtili struny našinci Bloody Obsession. Skvělé valivé death metalové tempo, chorobný vokál, začíná nám to fakt dobře. Čas "po" je ovšem neúprosný, opět přechod na druhou stage, kde se nám už valí z repráků drtivý dřevní grind core od domácích Six Sinus Syndrome. Pánové ukázali, jak že se to má vzdávat pocta tomuto žánru. No, hodinky tikají jak o život a my opět přesun, na vedlejším pódiu už běží blanenská Macocha. Kapela, jež si dala název podle největší propasti v Evropě, jejíž hudba je i stejně tak hluboká a temně syrová, takže se v ní prolíná jak metal, tak hard core, či punk. Skvělé ovšem jako celek. Zase přesun, na italské Nel Buio. Neznáme, ani nás to extra neoslovilo, tak přišel odpočinek, v podobě posezení s přáteli u stánků s pivnimi speciály, kde se naším oblíbeným mokem stalo Yuzu Pale Ale 10° 👍 Posilněni jsme se vydali na to nejzábavnější vystoupení festivalu - rakouské Insanity Alert. Tento jejich mix thrash/crossover strhl k nekonečnému zabavnému moshpitu. Zpěvák, vypadající jako Marty McFly z Návratu do budoucnosti (2.dil 😃), neustále pobízel dav vtipnými cedulkami, které posléze mizely v davu. Jelikož bylo i výročí narozenin Freddieho (slavil by 80 let), zazněla od Queen předělávka Bohemian Rhapsody - zde jako Moshemian Thrashody. Další z vtipných coverů byl i od Iron Maiden a to Run To The Pit 😃. Jako tuto kapelu chceme i na jiných festech či klubech (co na to Karpaty Hard fest nebo Mír?). Další přesun a další rakouská partička, Mastic Scum. Tentokrát jiný soudek hudebního stylu, death/grind. I oni už strhli k pobíhání dostatek fanoušků, kteří už konečně dorazili, protože jich do té doby bylo na místě poskrovnu a nádvoří se zaplnilo. Chápu, že někteří museli přijet až po práci z různých míst a nemohli mít volno od rána, jako my. Přestávka (pro nás) na pivní speciály a další pokec s přáteli. Fakt nešlo za ty dva dny pokecat se všemi, což mě mrzí. Rozpis a hrací doby byly neúprosné. Impalement jsme tedy vynechali a přišli až na energické Hellripper. Kapela ze Skotska mi svojí dravostí na pódiu, kdy do nás tlačili svůj black and roll, připomínala australské Airbourne, byť se obě kapely na hony míjejí v tvorbě. Na sousedním pódiu už spustili představitelé norské black metalové scény, Taake. Osobně mi tento styl není moc blízký ani v oblibě, ale toto vcelku zaujalo. Sice byli stále skryti v dýmu, takže většinou z nich viděl člověk jen obrys, ale relativně jsem si je užil. A nyní měli po nich hrát naši miláčkové Benighted... Bohužel na poslední chvíli museli zrušit vystoupení. Místo nich v tomto exklusivním časovém slotu dostali šanci domácí Gorepulse. A šanci využili náležitě. Byl to prý jejich druhý koncert, ale nic tomu na výkonu nenasvědčovalo. Kapela složená ze starých veteránů grindové scény s mladíčkem za mikrofonem. Rozhodně velké překvapení a tuším, že o této kapele ještě uslyšíme. Pomalu se nám blíží finále a míříme si poslechnout legendární brazilské Sarcofago. Kapelu, na kterou jsem čekal k vidění několik dekád. Jistě, už nejsou v původním složení, ani nedosáhli věhlasu jejich slavnějších souputníků Sepultury. Konečně tedy splněno naživo slyšet desky I.N.R.I. nebo takové The laws.... Pro nás, staršího data výroby, prostě legendy. Škoda, že tento okamžik nepřišel již před lety. Závěr a vrchol patřil jedinému koncertu našich Cult of Fire. Když jsem viděl nastrojené pódium, nevěřícně jsem koukal, co z toho může vylézt. Normálně mi údivem spadla čelist a čuměl jsem na to jak žaba z kyšky. Epické, monumentální, výpravné black metalové vystoupení, v pojetí jak z indických rituálů, zpěvák v masce nějakého boha před oltářem a dva kytaristé po bocích v tureckém sedu, pod obřími hlavami kober. Normálně zážitek na dlouhou dobu.