Lipica Open 2026, stage 3, M40, middle/sprint, 2026-03-09 | Headcam orienteering

3. etapa závodu Lipica Open 2026 v krásné krasové oblasti Slovinska. Bohužel video z druhé etapy (mojí první ve Slovinsku) nebude, protože moje kamera namísto aby video stabilizovala jak to dělá běžně tak ty vibrace a výkyvy ještě znásobila :-( Start byla na krásných pastvinách pro koně, takže strašný letecký den a v podstatě velice jednoduchý OB - bylo to jen o běhu. O to bylo horší se zabrzdit pro náběhu do lesa mezi kameny, závrty a zídky - to se mi samozřejmě nepodařilo, takže jsem se tam zase začal motat. Z toho pramenil veliký zásek na kontrolu 9, následně i 10. To nejhorší mělo ale teprve přijít. Hned za kontrolou 13 jsem o něco zakopl a v plné rychlosti jsem sebou švihl o zem, bohužel oběma koleny na šutry skryté pod trávou. Neskutečná bolest, která trvala ještě dva týdny po závodě (následovala návštěva ortopeda po návratu domů, nějaký rehabilitace a víc jak měsíc bez běhání :-( ) Nějak jsem to rozběhl a začal jsem se v lese motat dál. Následovala dost velká chyba na kontrolu 16, zaváhání na 17. Potom se mapa vracela už zase na louky, takže to byly pěkný dostihy. Bylo to moc pěkný, až ty rozmlácený kolena. The 3rd stage of the Lipica Open 2026 race in the beautiful karst region of Slovenia. Unfortunately, there will be no video from the second stage (my first in Slovenia), because instead of stabilizing the video as it usually does, my camera multiplied the vibrations and fluctuations even more :-( The start was on beautiful pastures for horses, so it was a terrible flying day and basically a very simple OB - it was just about running. It was even worse to brake when entering the forest between stones, potholes and walls - of course I couldn't do that, so I started to get lost there again. This led to a big jam at control 9, then 10. But the worst was yet to come. Right after control 13, I tripped over something and at full speed I hit the ground, unfortunately with both knees on gravel hidden under the grass. Unbelievable pain that lasted for two weeks after the race (followed by a visit to the orthopedist after returning home, some rehabilitation and more than a month without running :-( ) Somehow I got going and started to get lost in the forest. There was a big enough mistake to check on 16, hesitation on 17. Then the map went back to the meadows, so it was a nice race. It was very nice, even the knees were bruised.