Kde končí zítřek ( na přání )

(Sloka 1) Stojím na hraně, mlha stoupá z údolí, vítr mi zpívá o tom, co už nebolí. Kde je ta cesta, kterou jsme jít chtěli, než se nám plány náhle rozletěly? Měl to být příběh, dlouhý jako řeka, teď jenom ticho, otázky dodaleka. Hledám ty stopy, které v prachu zbyly, ty malé chvíle, kdy jsme spolu žili. (Refrén) Kde končí zítřek??? Za jakou horou se sklání? Čas je jen rýha, co se rýsuje v dlani. Srdce se ptá, proč všechno tak rychle přešlo, zůstal jen prach, kam světlo se kdysi neslo. Máme jen teď — vteřinu, co rychle pádí, vzpomínku na lásku, kterou jsme měli rádi. (Sloka 2) Zdi mají uši, šeptají tvým jménem, vidím tvůj stín, kde slunce bylo věnem. Naučili jsme se smát, když do nás život pích, naučili se věřit, i když nás doháněl hřích. Jenže čas nečeká, ten netrpělivý host, utrhne květ, a spálí za sebou most. A teď je tma, ty hvězdy náhle zhasly, proč se ten život nikdy neptáááá.... (Refrén) Kde končí zítřek??? Za jakou horou se sklání? Čas je jen rýha, co se rýsuje v dlani. Srdce se ptá, proč všechno tak rychle přešlo, zůstal jen prach, kam světlo se kdysi neslo. Máme jen teď — vteřinu, co rychle pádí, vzpomínku na lásku, kterou jsme měli rádi. (Bridge) Možná ten zítřek není místo, ale pocit, že i když odejdeš, nese nás dál soucit. Že i ten krátký čas, co jsi tu směl být, dal sílu věřit, že lásku a věčnost můžu mít. (Refrén) Kde končí zítřek??? Za jakou horou se sklání? Čas je jen rýha, co se rýsuje v dlani. Srdce se ptá, proč všechno tak rychle přešlo, zůstal jen prach, kam světlo se kdysi neslo. Máme jen teď — vteřinu, co rychle pádí, vzpomínku na lásku, kterou jsme měli rádi. (Outro) Nejsi pryč, jen jsi šel dál, tam, kde i zítřek už svůj konec vzdal. Odešel jsi brzy... a já hledám klíč. Kde končí zítřek???? — Zítřek je — pryč .