Každou neděli čekal provazník na návsi s polní kyticí… vedle něj seděl pes, až se na něj podívala…

Na provaznické dráze v Mokré Hati u Lanžhota stáčí Jakub Bartoš nejpevnější lana na celém Podluží. Je mu třicet tři let, slova se mu zasekávají, a tak mluví rukama, provazem a krásným písmem. Léto 1936. Vyšívačce Julii Pavkové, která vyšívá podlužácké rukávce bílou na bílém, začnou na klice dveří viset malé lístky bez podpisu, převázané dokonalým uzlem. A každou neděli v šest stojí u kříže na návsi muž s polní kyticí a vedle něj sedí velký hnědý pes. Julie ho pozoruje z okna, zatímco matka pro ni chystá jiného ženicha. Konopí máčené v luhu u soutoku Moravy a Dyje, hodová máje, kterou chasa hlídá celou noc, a podlužácký kroj. Děj a postavy jsou fikce; obraz vytvořen pomocí umělé inteligence, namluveno syntetickým hlasem.