Kopřivná FunTrail 2025 aneb když 40 letý silničář jede poprvé trail

When you spend 25 years cycling uphill only on asphalt roads, at forty you can hardly keep up with twelve-year-olds on a trail. I know my mind is resistant to change, and technically I'm at the level of a complete beginner. Despite this, I still enjoy it and push my limits. Luckily, these limits are so low that they are not in danger of being exhausted for the next hundred years. The premiere ride took place a day earlier in heavy rain. Paradoxically, I felt slightly better because I didn't worry about when it would slip; it was simply slippery the entire time. On the other hand, today I finally managed to do a small drop, which I had only been eyeing at the close of this year ... Když 25 let jezdíte do kopců jen po asfaltu na silničce, ve čtyřiceti se na trailu horko těžko poměřujete s dvanáctiletýma. Vím, že hlava to nechce pustit, technicky jsem na úrovni totálních začátečníků. I přesto si to ale užívám a posouvám své hranice. Ty jsou naštěstí tak nízko, že nehrozí jejich vyčerpání následujících sto let. Premiéra proběhla o den dříve v silném dešti. Paradoxně jsem se cítil o zlomek lépe, neboť jsem neřešil kdy to podklouzne, protože to zkrátka klouzalo pořád. Na druhou stranu se dnes konečně dostalo i na malý drop, po kterém jsem ještě na sklonku letoška jen pokukoval. Pozn.: Průsečík s Gravity line byl kvůli její rekonstrukci uzavřen a objízdná trasa byla vedena skrze promáčený les. Nutno podotknout že jsem s touto částí hodně bojoval a zadní téměř sjetý plášť v kombinaci s moji NE-technikou ne a ne podržet. Záznam jsem schválně ponechal v plné délce abych měl reálnou představu pro příští rok, až se po zimě zas budu přemlouvat, jestli to stojí vůbec za to :) Jo a funím protože holt fyzička šla za poslední dva měsíce nějak do Kopřu(vné) "prasopal" = těžký převod