💔Slavík a růže - cz pohádková popová balada

🙂Text: Slavík a růže V zahradě té staré stromů ticho vládne, mladý student pláče, že mu štěstí chřadne. Nemá pro svou milou růži, všechny květy zmrzly, a malý slavík v koruně teď slyší jeho slzy. Na staré větvi malý slavík sedí, do těch smutných očí celou noc mu hledí. Láska je prý víc než život, víc než celé zlato, slavík ví moc dobře, že život musí dát za to. Rudá růže vykvete jen z krve jeho hrudi, než se ranní slunce nad zahradou probudí. Zima v srdci usídlí se, noc je ještě dlouhá, v tichu zní ta tichá píseň, věčná lásky touha. Kolem padá bílý sníh a mráz studeně vane, co se v této tiché noci jenom teď stane? Přistoupil blíž k trnu, kůži si hned zranil, aby bílý okvětní lístek svou krví chránil. S každou kapkou krve tóny písně zní, zpívá celou noc až do chvíle poslední. Trny bodají hlouběji, křídla už jsou stuhlá, proč musí být darem lásky jenom růže rudá? Píseň slábne s úsvitem, už je na obzoru svit, aby mohla v mrazu tahle rudá růže kvést a žít. Ráno student přijde, uvidí ten kvítek, čistá rudá růže, v srdci zmizel smutek. Netuší však vůbec, že pod tmavou strání spí ten malý slavík po svém tichém skonání. Láska v srdci usídlí se a zima bude dlouhá, v tichu zní ta tichá píseň, věčná lásky touha. Kolem padá bílý sníh a mráz studeně vane, Pomalu mizí slavík, který víc už nevstane. Láska v srdci usídlí se a zima bude dlouhá, v tichu zní ta tichá píseň, věčná lásky touha. Kolem padá bílý sníh a mráz studeně vane, Pomalu mizí slavík, který víc už nevstane.