BŮH VÁLKY: Jak se sovětské dělostřelectvo stalo nejničivější silou v dějinách

Jak se sovětskému dělostřelectvu podařilo stát jednou z nejničivějších sil celé druhé světové války? Dlouho předtím, než pěchota zahájila útok, byly již tisíce děl, houfnic, minometů a raketometů Kaťuša připraveny rozvrátit, zničit a ochromit nepřátelskou obranu. V rámci doktríny známé jako „Bůh války“ proměnila Rudá armáda masivní dělostřeleckou palbu v hlavní pilíř svých útočných operací a spojila pečlivé plánování, obrovskou palebnou sílu a průmyslovou výrobu, aby otevřela cestu k vítězství nad Wehrmachtem. Od prvních katastrof během operace Barbarossa až po gigantické ofenzivy u Stalingradu, Kurska, Bagrationu a Berlína prošlo sovětské dělostřelectvo hlubokou organizační reformou, masivní průmyslovou mobilizací a zavedením nových taktik soustředěné palby. Vznik Zálohy vrchního velení, masová výroba kanónů ZiS-3, houfnic M-30, ML-20 a raketometů Kaťuša spolu s propracovanými systémy pozorování, logistiky a pohyblivých palebných přehrad umožnily proměnit tisíce rozptýlených dělostřeleckých zbraní v bojový nástroj schopný rozhodnout největší bitvy na východní frontě. Za každým dělostřeleckým bombardováním stál obrovský průmyslový aparát, který vyráběl miliony granátů, přesouval celé továrny za Ural a zajišťoval nepřetržitý tok oceli, výbušnin, paliva a munice až na frontovou linii. Příběh sovětského dělostřelectva nevysvětluje pouze to, jak Rudá armáda zničila některé z nejmocnějších obranných postavení nacistického Německa, ale také to, jak spojení vojenské doktríny, organizace, technologií a průmyslu proměnilo dělostřeleckou palbu v jeden z rozhodujících faktorů porážky Třetí říše a konečného výsledku války v Evropě.