Přehrada Hracholusky vypuštěná nádrž na řece Mži 2018

Kdo by neznal na Hracholuské přehradě zatopené bunkry, ale tyhle řopíky byly v míru prázdné, ale kdo ví, že na řece Mži tehdy měly sloužit obráncům proti Němcům? Němci by ale na lodích nepluli, protože řeka byla tehdy mělká a nepřítel by útočil po souši. Jak by probíhala aktivace řopíků? V míru byly objekty zamčené a bez posádky. Výzbroj a zásoby byly uloženy ve vojenských skladech v týlu. Při vyhlášení poplachu (v září 1938) vojáci řopíky obsadili, navozili do nich kulomety, střelivo, ruční ventilátory na vzduch, jídlo a vodu na několik dní. Údolím Mže nevedla žádná vodní cesta. Německá armáda by postupovala pěšky, v autech a tancích po silnicích a mostech vedoucích přes údolí. Řeka a její strmé údolí sloužily jako přirozená protitanková překážka. Německá technika by musela složitě sjíždět do údolí a překonávat brody či mosty. Řopíky nestřílely dopředu na řeku. Byly postaveny tak, aby střílely do boků (tzv. boční palby). Kulomety z jednoho řopíku kryly palbou prostor před sousedním řopíkem. Německá pěchota, která by se pokusila přebrodit řeku nebo přejít most, by se dostala do křížové palby, kterou nebylo možné schovat. Posádku tvořilo jen 7 bleskově vycvičených mužů s lehkými a těžkými kulomety. Dnešní zatopené řopíky na dně Hracholusk tedy tehdy stály na strmých svazích hlubokého údolí a mířily na přístupové cesty, louky kolem řeky a tehdejší mosty.