Otec Říkal, Že By Si Přál, Abych Se NIKDY Nenarodila A Nazval Mě Selháním. Tak Jsem Zmizela A Pak...

Každý z nás si nese něco, co ostatní nevidí – slova, která bolela víc, než jsme kdy přiznali, ticho u stolu, kde jsme měli být milováni, a okamžik, kdy jsme se museli rozhodnout, jestli zůstaneme „tiše v koutě“, nebo si konečně vybereme sami sebe.​ Tenhle příběh není jen o bolesti, ale hlavně o tom, že i z nejhorších vět, jaké ti někdo může říct, se dá postavit nový začátek. O hranicích, které si máme právo nastavit. O odvaze odejít, když nás vlastní rodina nevidí. A o tom, že naše hodnota nezačíná ani nekončí tím, jestli nám ji někdo zvenčí uzná.​ Pokud v tomhle videu poznáš kousek sebe, budu moc ráda, když se přidáš k téhle komunitě – přihlas se k odběru, ať ti neutečou další příběhy, které můžou pohladit, ale i otevřít oči.​ Napiš dole do komentářů svůj příběh, nebo klidně jen jednu větu, která tě v životě změnila. Čtu vás všechny a tvoje slova můžou pomoct někomu dalšímu, kdo je teď na tom místě, kde jsi byl nebo byla ty.