V roce 1986 hajný našel v tajze opuštěné sanatorium s pacienty z 50. let… Sestra ho zavolala jménem!

Září 1986, Čitinská oblast, Ungurské lesnictví. Pilot letecké ochrany lesů hlásí kouř z komína kotelny sanatoria Cedrový pramen, které je zavřené od roku 1957. Hajný Konstantin Lukič Zarubin se tam vydá sám. Jako devítiletý kluk tu v zimě 1953 léčil koleno a od léta nosí v kapse dopis z rentgenu, který nikomu neukázal. Poslední dva kilometry zarostlé silnice jsou čistě zametené, vyschlý pramen znovu bublá a má čtyřicet jedna stupňů. V oknech visí škrobené záclony. Na železných postelích leží pacienti v pruhovaných pyžamech, na zdi visí kalendář na 14. ledna 1954. Na dětském pokoji čeká prázdná ustlaná postel číslo jedenáct a na ní jeho teplotní list, vedený den po dni třicet dva let až do včerejška. A na konci chodby stojí mladá sestra Zina a volá ho jménem k večernímu měření. Přijede lesní, okresní ftizeoložka, starý topič sanatoria a inženýr zvláštní komise z Moskvy. Primář na druhé straně prahu tvrdí, že u nich je pořád noc, kdy pramen vychladl. Topič vysloví pravidlo: když tě zavolá jménem, neodpovídej, kdo odpoví, tomu ustele. Doktorka odpoví ze zvyku, a ráno stojí na ženském pokoji třináctá postel s jejím jménem. Bývalý spolubydlící z pokoje, dnes strojvůdce, uvidí na posteli sám sebe jako kluka. A pak sestra Zina nabídne Zarubinovi, po čem touží nejvíc: zdravé plíce, život bez stárnutí a dohranou šachovou partii s kamarádem, který zemřel v lednu 1954. #tajga #SSSR #hajný #mystika #archivníhoror #strašidelnépříběhy #příběhynanoc Příběh je uměleckým dílem v žánru mystiky a archivního hororu; postavy, dokumenty, místa i události jsou smyšlené.