Pájení na tvrdo pomocí elektrického oblouku - survival pokus

Pájení je nerozebíratelné spojování součástí, pomocí pájky, což je materiál s nižší teplotou tavení než mají spojované součásti. Pájka se při pájení roztaví a zateče mezi spojované součásti. Spojované součásti se netaví. Pájení se rozlišuje naměkko a natvrdo, rozdíl je v použitých teplotách, materiálech a pevnosti spoje. Typické pájení na měkko je pájení součástek v elektrotechnice pomocí cínové slitiny a odporového pájedla. Typické pájení na tvrdo je pájení oceli pomocí mosazné pájky a plamenu autogenu. Při pájení se používá tavidlo, které zabraňuje oxidaci pájky a zlepšuje její zatékání mezi součástky. V tomto pokusu chci vyzkoušet, jestli se dají natvrdo pájené součásti rozžhavit pomocí elektrického oblouku, což je technologie, která se nepoužívá. Běžně se pájí natvrdo pomocí autogenu.