Na oslavě povýšení přivedl milenku a před kolegy řekl manželce Rozvádíme se. Manželka se jen usmála

Alena přichází na oslavu manželova povýšení a místo přípitku dostane před jeho kolegy větu: „Rozvádíme se.“ Vedle Ondřeje sedí žena, o níž už několik týdnů něco tušila. V jediném okamžiku může přijít o manželství, pocit domova i vlastní důstojnost — a právě na tu veřejnou scénu její muž zřejmě spoléhá. Alena však neprosí a nehádá se. Pogratuluje mu, odejde a ještě téhož večera začne zařizovat věci, které Ondřej považoval za samozřejmé. Byt, jeho věci, dluhy i lidé kolem nich najednou dostávají úplně jinou váhu a jeho pečlivě připravený „nový život“ se přestává vyvíjet podle plánu. Nejtěžší pro Alenu není vymyslet odvetu. Musí rozhodnout, kde končí obrana vlastních hranic a kde by už jen dovolila zradě, aby řídila i její další kroky.