Stříbrný důl v Kutné Hoře

Koncem 13. století byla objevena bohatá naleziště stříbra, která způsobila středověkou stříbrnou horečku. Jak uvádí štýrský kronikář Jindřich z Heimburka, roku 1294 došlo ke „sběhu ke Kutně“, kdy se do oblasti Kutné Hory začaly stahovat tisíce domácích i cizích havířů a dobrodruhů ze všech koutů středověké Evropy, obchodníků i řemeslníků, a tak byl dán základ příští městské obci. Postupně během několika staletí bylo kutnohorsko kompletně poddolováno. Již ve 2. pol. 14. století dosáhly mnohé kutnohorské doly hloubky 400 až 500 m a byly v té době nejhlubší na světě. Ruda se dobývala ručně, především pomocí želízka a mlátku. Z dobývek se dopravovala na krátké vzdálenosti v necičkách nebo v kožených pytlech. Pro svislou dopravu u šachet se používaly těžní žentoury (trejvy) a u slepých šachtic ruční vrátky (hašply). Voda se z dolů odváděla odvodňovacími štolami, z větších hloubek byla vytahována trejvy v kožených měších. V roce 1967 byla při hydrogeologickém průzkumu historického jádra města objevena dokonale zachovaná středověká odvodňovací štola.