Majáky bez moře - vzpomínka na vysílače Liblice (Český Brod)

Po dlouhá desetiletí stály nad krajinou u Českého Brodu dva nepřehlédnutelní obři. Vysílače Liblice, vysoké 355 metrů, se staly součástí místního obzoru i vzpomínek několika generací. Pro někoho byly jen dvěma ocelovými konstrukcemi. Pro jiné symbolem domova, známým orientačním bodem, který je vítal při návratech z cest. V říjnu 2026 obě věže zmizely. Obzor se změnil, ale vzpomínky zůstávají. „Majáky bez moře“ jsou mou hudební vzpomínkou na liblické vysílače věnovanou všem, pro které znamenaly něco víc než jen kus železa. Pro někoho jen kus železa, pro jiné vzpomínka a čas. Teď zůstalo jen prázdné nebe, však v srdcích žije jejich hlas. Autorský text: Majáky bez moře Za Českým Brodem, mezi lány, dvě věže stály dlouhá léta. Všemi větry ošlehány, dva pevné body jejich světa. A tak tam stály jak mocní titáni. Ve dne i v noci, pod sluncem i hvězdami. Pod nimi děti rostly v čase, odcházely poznat svět. A když se vracely domů zase, dva obři vítali je zpět. Když vraceli se domů, hledali je v dáli. Dva obři nad krajinou, co tolik roků stáli. Pro někoho jen kus železa, pro jiné vzpomínka a čas. Teď zůstalo jen prázdné nebe, kde býval jejich známý hlas. ⸻ Míjely zimy, přišla léta, měnili se lidé, měnil svět. Jen jejich stíny na tom kousku světa stále vítaly je zpět. Pod jejich stínem běžel čas, děti už dávno dospěly. Až jednou jejich děti zas na známý obzor hleděly. A když se vraceli z cest, ať zblízka nebo z dáli, věděli, že domov blízko jest, když dva titáni na obzoru stáli. Když vraceli se domů, hledali je v dáli. Dva obři nad krajinou, co tolik roků stáli. Pro někoho jen kus železa, pro jiné vzpomínka a čas. Teď zůstalo jen prázdné nebe, kde býval jejich známý hlas. ⸻ Pak přišel říjen, rána, prach, upadli do věčného spánku. Kronikář se slzou na řasách psal jejich života poslední stránku. Desítky let v polích stáli, zmizeli v jediný den. Už nespatříš je hrdé v dáli, dnes zůstal jenom prázdný sen. Někdo jen pokrčil rameny, vždyť staré železo šlo k zemi. Jiný tam stál a tiše hleděl na prázdné nebe nad poli. To v srdci hodně zabolí. A možná teprv v této chvíli si člověk uvědomí sám, že domov nejsou pouze místa, ale i to, co v srdci má. ⸻ Když vracejí se domů, zas hledají je v dáli. Dva obři nad krajinou, co tolik roků stáli. Pro někoho jen kus železa, pro jiné vzpomínka a čas. Teď zůstalo jen prázdné nebe, však v srdcích žije jejich hlas. ⸻ Už neuvidíš jejich stíny, nad krajem nestojí ten pár. Však dokud žijí ve vzpomínkách, nezmizí z našich srdcí dál. Dva majáky bez moře, dva němí strážci domova. A třebaže už nestojí, v příbězích budou žít znova. Máte na vysílače v Liblicích nějakou osobní vzpomínku? Budu rád, když se o ni podělíte v komentářích. #MajakyBezMore #Liblice #CeskyBrod #PotulnyBard #VysilaceLiblice #CeskaHudba #nostalgie