Když Pršelo Po Dobu 2.000.000 let: Éra Plačícího nebe

Déšť se nestal epizodou, ale trvalým stavem planety. Po dva miliony let se obloha nezklidnila a zemský povrch byl neustále formován vodou, která nikdy neustupovala. Krajiny se pomalu rozpouštěly, kontinenty měnily tvar a hranice mezi pevninou a oceánem se vytrácely. V této éře se život ocitl pod neustálým tlakem přizpůsobení. Druhy zvyklé na střídání sucha a vlhka mizely, zatímco nové formy existence se vyvíjely v prostředí bez přímého slunečního světla. Svět se proměnil v říši bažin, hlubokých proudů a nekonečného šera. Éra Plačícího nebe představuje okamžik, kdy planeta ztratila jakýkoli pocit rovnováhy. Ukazuje, jak snadno mohou přírodní síly zlomit stabilitu světa a přetvořit jej k nepoznání. Déšť se stal zákonem reality a ticho sucha pouhou zapomenutou vzpomínkou.