Перейти к содержимому

Vydali děti, zbraně i lodě — a Řím jim stejně srovnal město se zemí | Kartágo 146 př. Kr.

Nefiltrovaná historie

0:00 / 0:00

Vydali děti, zbraně i lodě — a Řím jim stejně srovnal město se zemí | Kartágo 146 př. Kr.

948 просмотров · 6 дн. назад
Nefiltrovaná historie
7,29 тыс. подписчиков
948 просмотров · 6 дн. назад
Roku 149 před Kristem udělalo Kartágo všechno, co po něm Řím chtěl. Vydalo tři sta dětí z nejvznešenějších rodin jako rukojmí. Odevzdalo podle antických autorů přes dvě stě tisíc zbrojí a dva tisíce katapultů. A pak přišel poslední rozkaz: opusťte své město a postavte si nové, daleko od moře. Kartaginci odmítli. Bezbranné město se proměnilo v jedinou obrovskou zbrojírnu a obrovská římská armáda se pod jeho hradbami zasekla na tři roky. V tomto videu z kanálu Nefiltrovaná historie vyprávíme skutečný příběh třetí punské války a zániku Kartága. Podle očitého svědka Polybia, který stál po boku Scipiona Aemiliana, když město hořelo, podle Appiána, Plútarcha, Livia, Flora a Orosia a podle moderních historiků a archeologů, kteří oddělili prameny od pozdějších legend. V první části uvidíte Kartágo po porážce u Zamy: tvrdý mír, padesát let splácení válečného dluhu, Hannibala v čele města, slavný kruhový válečný přístav i numidského krále Massinissu, který Kartágu kus po kuse ukrajoval území. Dozvíte se, co přesně Cato řekl s africkým fíkem v ruce a proč věta Carthago delenda est v té podobě v žádném antickém pramenu není. Začneme ale u českého cestovatele Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, který na konci devatenáctého století stál na troskách města. Druhá část patří třem rozkazům. Válka s Massinissou, kterou z kopce sledoval mladý Scipio, přechod Utiky na stranu Říma, vydání se na milost a nemilost, tři sta rukojmí, odevzdané zbraně a nakonec rozkaz opustit město. Vysvětlíme, proč v odpovědi římského senátu chybělo jediné slovo – město. Ve třetí části se Kartágo mění ve zbrojírnu. Propuštění otroci, dílny v chrámech, vlasy žen na lana katapultů, trojitá hradba, obří beranidla, zápalné čluny a první činy Scipiona Aemiliana, za které dostal nejvyšší římské vojenské vyznamenání, travnatý věnec. Uvidíte konec Catona i Massinissy a rozpad kartaginského vedení. Čtvrtá část patří Scipionovi. Syn vítěze od Pydny, vnuk Scipiona Africana díky adopci, konzul zvolený navzdory zákonu. Hráz přes vjezd do přístavu, tajný průplav a nová kartaginská flotila postavená ze starého dřeva, noční výpad k obléhacím strojům a pád posledního kartaginského vojska u Neferu. V poslední části přijde jaro roku 146 před Kristem. Šest dní bojů v ulicích pod Byrsou, padesát tisíc lidí, kteří vyšli z města do otroctví, Hasdrubal u Scipionových nohou, jeho žena v hořícím chrámu a Scipionova slova k Polybiovi o osudu Říma. Rozebereme, odkud se vzala legenda o soli, proč knihovny Kartága neshořely a jak město znovu vstalo jako římská kolonie. A skončíme u Karla Čapka a jeho povídky Smrt Archimédova. Ve videu najdete i české stopy: patnáct kartaginských mincí z keltského centra u Němčic nad Hanou, archeologa Jana Bouzka, který dostal pozvání na výzkum UNESCO v Kartágu, ale povolení k účasti nikdy nedostal, i jednoročního dobrovolníka Marka z Haškova Švejka. A ukážeme, co je na pádu Kartága doložené a co přidaly pozdější generace – od Catonovy věty přes sedmnáct dní ohně až po sůl. Kapitoly: 00:00 Úvod 01:07 Město, které přežilo Hannibala 08:53 Tři rozkazy 16:35 Město ze zbraní 23:03 Scipio 29:50 Sedmnáct dní ohně Zdroje: A. E. Astin – Scipio Aemilianus; Serge Lancel – Carthage: A History; R. T. Ridley – To Be Taken with a Pinch of Salt: The Destruction of Carthage; Nicholas Purcell – On the Sacking of Carthage and Corinth; Josephine Crawley Quinn – In Search of the Phoenicians; Stanislav Richter – Kartágo. Po stopách Punů, Římanů a Vandalů. Antické prameny česky: Appiános – Zrod římského impéria (přel. Jan Burian a Bohumila Mouchová); Polybios – Dějiny (přel. Pavel Oliva). Pokud vás baví dějiny bez příkras, přihlaste se k odběru kanálu Nefiltrovaná historie. Podívejte se také na naše videa o bitvě u Kann, u Trasimenského jezera a u Metauru, o tom, jak Aemilius Paullus u Pydny rozdrtil makedonskou falangu, o zotročení Épeiru roku 167 před Kristem a o porážce Marca Atilia Regula u Tunisu. A teď otázka pro vás: bylo zničení Kartága nutné, nebo to byl zločin, který si Řím zdůvodnil strachem? A měl pravdu Nasica, když varoval, že Řím bez soupeře začne hnít zevnitř? Napište nám svůj názor do komentářů. #Kartágo #TřetíPunskáVálka #ScipioAemilianus #CatoStarší #KartágoMusíBýtZničeno #StarověkýŘím #Polybios #NefiltrovanáHistorie