Čtyři dny na pohostinném Slovácku. DÍL 2

2. Den Druhý: Výšlapy do Bílých Karpat a hledání útěchy Druhý den se nesl v duchu kontrastů. Ranní klid při obdivování místní sakrální architektury vystřídala fyzická výzva stoupání do Bílých Karpat, po níž následovalo poněkud frustrující hledání zaslouženého občerstvení. Tento den nám naplno ukázal nejen přírodní krásy a panoramata regionu, ale i jeho odvrácenou tvář v podobě zavřených hospod. 2.1. Ranní procházka a volání hor Den začínáme krátkou procházkou k dominantě Dolního Němčí, kostelu svatého Filipa a Jakuba z roku 1870. Stavba se majestátně vypíná nad okolní zástavbou a její status kulturní památky je zcela zasloužený. Po chvíli tichého rozjímání se však vracíme k našemu hlavnímu cíli. Místo chrámu kamenného nás volá chrám přírody. 2.2. Vzhůru do chrámu přírody Trasa přes Slavkov a Horní Němčí nás vede strmě vzhůru. Stoupání je náročné, ale naše elektrokola s motory Bosch ukazují svou sílu a dokazují, že žádný kopec není nepřekonatelný. Odměnou za vynaloženou námahu jsou úchvatné výhledy. V dálce se rýsují siluety kopců; s nejistotou hádáme, která věžička patří Jeřabině a která Lopeníku. Ten pocit triumfu a úžasu na vrcholu stál za každou kapku potu. 2.3. Zklamání a objevy ve Strání Po náročném výjezdu a následném sjezdu přijíždíme do obce Strání s vidinou pořádného občerstvení. Čeká nás však šok. Všechny hospody jsou zavřené, zdá se, že tu doslova „zdechnul pes“. Útěchu nakonec nacházíme v Restauraci na zámečku, která sídlí v bývalém loveckém zámečku Lichtenštejnů. Dozvídáme se tu o pohnuté historii obce, které se kvůli těžkým třináctidenním bojům na konci druhé světové války přezdívá „druhá Dukla“. 2.4. Paradox u nivnické kaple Ze Strání sjíždíme do Nivnice kolem nekonečných sadů, které zásobují ovocem místní firmu Linea. Naším dalším cílem je místo nad obcí, kde stávala rozhledna u kaple Nejsvětější Trojice. A právě tady nacházíme fascinující paradox a dojemnou lekci o hodnotách. Rozhledna, postavená v roce 2011 za peníze z Evropské unie, již byla kvůli špatnému stavu zbourána. Zato kaple, kterou na začátku 20. století financovali ze svých skromných sbírek místní farníci, stojí pevně dál – tichý svědek síly komunity a trvanlivosti staveb zrozených ze srdce, nikoliv z dotací. 2.5. Konečně zasloužený Bernard Světské touhy po osvěžení nakonec kojíme až v restauraci hotelu Savary. Sklenice dobře vychlazeného švestkového Bernarda – pro mé chuťové buňky naprostá premiéra – je po náročném dni tou nejlepší odměnou. S 37 kilometry v nohách se vracíme do penzionu, kde nás nádherný podvečer láká na procházku při západu slunce. Fyzická únava a silný příběh kaple v nás zažehly jiný druh zvědavosti. Plán na zítřek se rozplynul a v hlavě se zrodil nový, inspirovaný literaturou a touhou poznat tajemná místa tohoto kraje.