Kdo zabil plavební kanál, který stavěli na věčnost (1962)

Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě – čtyřicet kilometrů ručně vykopaného kamenného koryta, které vede vodu přes evropské rozvodí, aby dřevo z hlubokých šumavských lesů doplavalo až do Vídně. Stavělo se třiatřicet let, od roku 1789 do roku 1822, a navrhl ho jeden člověk: lesní inženýr Josef Rosenauer ve službách Schwarzenbergů z Českého Krumlova. Ve videu jdeme podél kanálu a ptáme se, proč umělá řeka postavená na věky přestala sloužit během jediné generace. Proč Vídeň potřebovala tolik dřeva, že se kvůli ní prokopal celý horský hřbet – a proč je stovky kilometrů hor a bezcestí tři sta let oddělovaly od šumavského lesa. Tunel u Jelení Vrchy, proražený skrz horu krumpáčem a lopatou, jen aby se voda dostala na druhou stranu hřebene a mohla pokračovat k Dunaji. Dvě slova, která rozhodovala o všem, co smělo kanálem proplout: metrové poleno. Delší kmen i tenké prkno se ve žlabu zaklínily a zastavily celou trať. Vchynicko-tetovský kanál od Modravy, postavený mezi lety 1799 a 1801, kterým Šumava krmila dřevem druhé hlavní město – Prahu. Osady Lenora, Modrava a Kvilda, které bez plavení dřeva nikdy nevznikly. Vodní pila a její pravidla: první vodní pila v Severní Americe z roku 1631 na řece Salmon Falls v South Berwicku, list dlouhý přes dva metry, sto dvacet zdvihů za minutu – a mzda pilařů, která mrzla spolu s řekou. Parní kotel, vysokotlaké stroje Olivera Evanse a jedna jediná schopnost, kterou žádný kanál nikdy neměl. Poslední poleno tudy proplulo za života našich dědů.