Stroje, které zvedly Chryslerovu tajnou věžní špici

Dokumentární rozbor jednoho poledne na Lexington Avenue: 23. října 1929 se nad kupolí Chrysler Building objevila ocelová jehla, která během zhruba devadesáti minut přidala přibližně 56 metrů a posunula budovu na 319 metrů. Ráno po ní na střeše nebylo ani stopy. Podíváme se na stroje, které Chryslerovu tajnou věžní špici zvedly, a na to, proč ji nikdo zvenčí nečekal. Závod dvou bývalých společníků: William Van Alen a H. Craig Severance, kteří spolu od roku 1911 vedli kancelář a v roce 1925 se rozešli, si o čtyři roky později stavěli konkurenční věže na opačných koncích Manhattanu. 40 Wall Street a její jasné číslo — 71 pater a 283 metrů, návrh Severance s Yasuem Matsuiem jako přidruženým architektem, stavba Starrett Brothers & Eken. Výška, kterou šlo z chodníku spočítat dalekohledem. Jeřáb nad korunou, o němž se říkalo, že zvedne osmnáctimetrový stožár — tedy přesně ten rozměr, jaký Severance přidal ke své vlastní věži. Co bylo z ulice vidět a co ne: orlí chrliče v jednašedesátém patře ve tvaru uzávěrů chladičů vozů Chrysler, lešení kolem kupole, které zůstalo na místě až do jara 1930, a koruna z materiálu Nirosta ukrytá pod plachtou. Poslední konstrukční ocel byla osazena už 28. září 1929. Jak tedy mohl nejvyšší bod budovy vzniknout několik týdnů poté, co stavba oceli skončila? Sledujeme zdvihací techniku, trasu oceli a Van Alenovo vlastní označení pro onu chybějící část — a rekonstruujeme, co pozorovatel na rohu Lexington Avenue a 42. ulice mohl toho dne skutečně vidět. Odpověď padne v ročním záběru na vrchol Chrysler Building.