Svatební košile

Báseň Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice „Pěkná noc, jasná — v tu dobu spěchají živí ke hrobu; a nežli zvíš, jsi hrobu blíž — má milá, nic se nebojíš?“ „Ach nebojím, vždyť tys se mnou a vůle Páně nade mnou! Jen ustaň málo v pospěchu, jen popřej málo oddechu. Duch slábne, nohy klesají a k srdci nože bodají!“ „Jen pojď a pospěš, děvče mé, však brzo již tam budeme. Hosté čekají, čeká kvas, a jako střela letí čas. — Co to máš na té tkaničce? „To křížek po mé matičce.“ „Hoho, to zlato proklaté má hrany ostře špičaté! Bodá tě — a mě nejinak, zahoď to, budeš jako pták! Křížek utrh a zahodil, a byli skokem třicet mil. — Tu na planině široké stavení stojí vysoké; úzká a dlouhá okna jsou a věž se zvonkem nad střechou. „Hoj, má panenko, tu jsme již! Nic, má panenko, nevidíš?“ „Ach proboha, ten kostel snad?“ „To není kostel, to můj hrad!“ „Ten hřbitov — a těch křížů řad?“ „To nejsou kříže, to můj sad! Hoj, má panenko, na mě hleď a skoč vesele přes tu zeď!“ „Ó nech mne již, ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; tvůj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led!“ „Nic se, má milá, nic neboj! Veseloť u mne, všeho hoj: masa dost — ale bez krve, dnes bude jinak poprvé! — Co máš v uzlíku, má milá?” “Košile, co jsem ušila.“ „Netřeba jich víc nežli dvě: ta jedna tobě, druhá mně.“ Uzlík jí vzal a s chechtotem přehodil na hrob za plotem. „Nic ty se neboj, na mě hleď a skoč za uzlem přes tu zeď.“ „Však jsi ty vždy byl přede mnou a já za tebou cestou zlou; však jsi byl napřed po ten čas: skoč a ukaž mi cestu zas!“ Skokem přeskočil ohradu, nic nepomyslil na zradu; skočil do výše sáhů pět — jí však již venku nevidět: jenom po bílém obleku zablesklo se jest v útěku Dobře ses, panno, radila, na boha že jsi myslila a druha zlého odbyla! Bys byla jinak jednala, zle bysi byla skonala: tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile! #OzvěnyPoezie #Poezie #Báseň #ČeskáPoezie #Rock #Metal #SymphonicMetal #EpicMusic #Kytice #KarelJaromírErben #Erben #ČeskáPoezie #Balada