Plovoucí stroje, které spolykaly celá údolí — zlatokopecké bagry

Za Marysvillem v Kalifornii se táhnou řady štěrkových hřebenů vyšších než dům — nenavršil je člověk, ale plovoucí zlatokopecké bagry s korečkovým řetězem. Tenhle ролик ukazuje, jak fungovala plovoucí průmyslová budova, která od roku 1904 přejížděla údolí řeky Yuby a zpracovávala říční dno po kbelících. Podíváme se na stroje od Kalifornie přes Idaho až k Fairbanksu na Aljašce a na krajinu, kterou po sobě nechaly. Rok 1848 a tesař James Marshall, který našel zlato v odtokovém kanálu pily poblíž Colomy — a proč přibližně za pět let bylo snadno dostupné povrchové zlato vysbíráno. Zlatonosné štěrky ležící zhruba patnáct až osmnáct metrů pod hladinou řek Yuba, American a Feather, mimo dosah pánve i lopaty. Hydraulická těžba, která na Yubě uvolnila miliony metrů krychlových materiálu, a Sawyerovo rozhodnutí soudce Lorenza Sawyera z roku 1884, jež tuto metodu v Kalifornii fakticky uzavřelo. Rok 1904, kdy W. P. Hammond přivezl na Yubu první skutečně velký zlatokopecký bagr s korečkovým řetězem — stroj, jehož jediný koreček vážil přes 450 kilogramů. Zlatý bagr číslo osm u Fairbanksu, postavený roku 1928: 1 065 tun, 68 ocelových korečků a těžba až jedenáct metrů pod vodní hladinou. Muž od zlata na bagru Yankee Fork v Idahu, který vybíral výtěžek ze splavů sám, uvnitř zamčené kovové klece. A otázka, která drží celý ролик: jak se plovoucí bagr posouval údolím, před nímž žádná voda nebyla — a proč za 31 let provozu urazil jen čtyři a půl míle.