Na křídlech motýla (Lišaj smrtihlav)

Na křídlech motýla (Lišaj smrtihlav) Tato skladba vzniká jako součást připravované rockové opery inspirované biblickými motivy – příběhu o víře, moci, strachu, naději a o okamžiku, kdy se člověk musí rozhodnout, čemu ještě věří a komu dovolí, aby jeho víru, obavy a touhu po bezpečí použil jako nástroj. Původně jsem tuto část ještě zveřejnit nechtěl. Události posledních dnů v USA mě ale přiměly změnit rozhodnutí. Donald Trump zveřejnil AI vytvořenou představu „next generation“ uniformy amerických Space Force, která se sama hlásí k inspiraci filmem Starship Troopers. Nejde podle dostupných informací o potvrzenou novou oficiální uniformu Space Force. Přesto mě ten obraz zasáhl. Nejen svou podobou. Především asociacemi, které vyvolává. Starship Troopers není prostou oslavou vojenské síly. Paul Verhoeven vytvořil film jako satiru společnosti fascinované militarismem, poslušností a autoritářskou estetikou a vědomě při tom pracoval i s vizuálními odkazy na nacistickou propagandu. A právě tady se náhle fikce mé připravované rockové opery nepříjemně přiblížila skutečnosti. Na křídlech motýla zní téměř romanticky. Jenže tím motýlem je lišaj smrtihlav – odedávna symbol neklidu, předtuchy a posla špatných zpráv. V písni nesou jeho křídla modlitbu. Zároveň však přinášejí otázku: co se stane, když se strach začne vydávat za bezpečí, poslušnost za svobodu a moc za spásu? Nejde mi o předpověď budoucnosti ani o tvrzení, že dnešní Amerika je světem z mého příběhu. Jde o něco obecnějšího a podle mě důležitějšího: Jak snadno se obrazy, které jsme ještě včera bezpečně poznávali jako dystopii, mohou stát obrazy, na které si začneme zvykat? Proto tuto skladbu zveřejňuji dříve, než jsem původně zamýšlel. Rocková opera se připravuje. Víra. Moc. Technologie. Manipulace. Strach. Naděje. A někde mezi nimi člověk.