PROČ MĚL TU-154 PODVOZEK JAKO SKLÁPĚČ? SOVĚTSKÉ TAJEMSTVÍ

Tu-154 má na hlavních podvozcích dvanáct kol. Boeing 727 — stejná třída, stejná doba, téměř stejná vzletová hmotnost — má čtyři. Třikrát méně. Není to vrtoch konstruktérů ani rezerva pro jistotu, ale cena jediného řádku v sovětském zadání z poloviny šedesátých let. Film to rozebírá krok za krokem: jak se měří únosnost dráhy a proč stotunový proudový letoun oficiálně spadá do kategorie nízkého tlaku v pneumatikách; proč šest kol, a ne čtyři, a proč nešlo prostě upustit z pneumatik; proč se podvozek zatahuje do gondol na křídle, a ne do trupu jako u západních strojů; jakou síť letišť ta konstrukce otevřela — a jaký účet za ni posílala každou letovou hodinu po čtyřicet let. A zvlášť jeden den: sedmý září dva tisíce deset. Opuštěná dráha dlouhá třináct set metrů, osmdesát jedna lidí na palubě a člověk na zemi, který dvacet let uklízel beton, který už nikdo nepoužíval. Zdroje: publikované technické popisy, úřední tabulky klasifikace letišť, vzpomínky hlavního konstruktéra Šengardta a texty pilotů, kteří na typu létali.