Balada o ženě pohřbené zaživa

Můj vlastní text, hudba a hlas Suno AI Profesionál Tariff My own lyrics, music, and voice; Suno AI Pro plan V dřevěné posteli vyzáblá žena leží. Na stolku sklenice, však ruku vztáhne stěží. Nad hlavou velký kříž a na něm dítě Boží. Bojí se, strachuje, že do rakve ji vloží. Život z ní odplouvá, jak lehký jarní vánek, únava přichází, vkrádá se těžký spánek. Ve dveřích úlekem jediná dcera strne, v naději v vzkříšení k té posteli se hrne. „Vstaň, matko, procitni !“ zoufale s pláčem praví. Jak ráda vrátila by této ženě zdraví. V té noci probdělé pak bradu podváží, smutně se dívají, jak vůz ji odváží. V rakvi pak růženec ji vpletou do dlaní, pláčí a sténají a činí pokání. Houpavým pohybem ta rakev pod zem klesla, z hlíny a z kamínků se na ni sprška snesla. Procitá žena v tom dusnu a těsnu, jímá ji hrůza děs, že není to jen ve snu. Snaží se zasténat, však šátek bradu váže, ruce má spletené, sundat ho nedokáže. Svíjí se, naříká, to scéna jako z pekla, prosí a lituje a všeho by se zřekla. Náhle je klid a mír, poslední nádech krátký, nadešlo smíření, už není cesty zpátky. Z růžence, z Naděje, vypadl korálek, společně s životem, odplouvá do dálek. #temnahudba #gotickabalada #sunoai #hororovypribeh #smutnapisen #neoklasika