Balada o Libušině proroctví

Můj vlastní text, hudba a hlas Suno AI Profesionál Tariff My own lyrics, music, and voice; Suno AI Pro plan Na strmé skále, nad divokým proudem, kde Vltava své věčné písně zpívá, tam stojí kněžna, se svým darem, moudrem, a v očích jejích se mýtus věků skrývá. Na Vyšehradě, v tom posvátném tichu, kde panovnice paži k nebi zvedá, aby v tom gestu utišila pýchu, když zrakem budoucí dny světa hledá. Pak sestoupila s chotěm v lůno skály, kde poklad skryt jest, meče, přilby, zlato, by vnukům zářil, až synové malí, v dny velké bídy vzpomenou si na to. I pohlédla pak k západnímu kraji : „Na vrchu Březovém je stříbra dosti !“ A k jihu věští, kde se lesky tají : „Na Jílovém je zlata do sytosti ! Na hoře tříhřbeté od dávných věků, stříbrné žíly v nitru země leží, od horských hřebenů až k hranám břehů cín s olovem tam husté lesy střeží. Však město vidím, nad ty hory větší, jež slavnou korunu si sobě zvolí. Tam, kde dnes divá zvěř jen v noci křičí, člověk už dlaní mýtí divé stvoly.“ Tam v lese najdou muže v těžké práci, jak pro svou chýši tesá pevný práh, od toho prahu věk se k němu vrací, bude to Praha, slavná v kronikách. I knížata se skloní před tou krásou, před prahem tímto, byť se nízký zdá, však Praha, matka, přečká všechny časy, bude to koruna, jež věčně plá ! Však vidím mračna, která zhoubu věští, nad touto zemí drahých otců mých, přijdou i věky krvavých to deští, kdy v troskách utichne i dětský smích. Požáry vzplanou, cizák mečem zraní, tu slavnou matku našich budoucích, však národ můj se dravé bouři brání, z popela zase vstane v písních svých.“ Vlny pak vzaly zlatou kolébku její, hlubina říční poklad věštby kryje. Vypluje na břeh v dobách temných dějů, by probudila vše, co v zemi žije