Můj slib ( na přání )

(1. sloka) Zavři své oči a na chvíli mlč, vnímám tvůj dech, jak se dotýká tmy. Minulost bolela, bodala jako meč, já vím, že jsem zklamal tvé nejhezčí sny. Dnes nechci hrát divadlo, smýt chci ten hřích, před tvým čistým srdcem tu nahý a pokorný stojím. Chci vrátit do tónů tvůj ztracený smích a dokázat ti, jak moc se o nás oba bojím. (2. sloka) Odpusť mi dny, které jsi prochodila tichem, kdy chlad mých slov bodal do tvých křehkých snů. Místo abys kvetla, tak jsem tě zabíjel hříchem, neviděl tvůj pláč a úzkosti tvých dnů.. Slibuju, lásko, že smyju ten prach, staneš se znovu tou nejšťastnější z žen. Už nikdy nepoznáš, co znamená strach, tvůj zraněný svět bude mojí náručí zahojen. (Refrén) Budu tvůj strážce a neprostupný štít, když vichřice osudu začne nás rvát. Všechny své sliby teď do kamene chci vrýt, navždycky u tebe tu v bezpečí stát. Odpusť mé chyby a věř mému slovu, jsi jediná touha, zboř váhu mých vin. Postavím chrám z tvé důvěry znovu, abys už nikdy nemusela brečet do peřin. (3.sloka) Pohlaď mě po tváři, ucítíš tu proměnu v nás. Ten chlapec, co chyboval, dospěl a našel svůj směr. Nezlomí nás už zrada, ani občasný mráz, má náruč je úkryt, kde hraju už fér. Kdykoliv zasáhne osud a bude tě chtít zranit, vstoupím mu do cesty a odrazím každý ten šíp. Před celým světem teď chci si tě chránit, abys už mohla jen volně a mou láskou žít. (4. sloka) Dávám ti víc než jen slova, teď dávám ti hlas, dávám ti zítřky, co patří jen tvojí kráse. Zapomeň na to, co bolelo a rozdělilo nás, přichází doba, kdy naší láskou spasím tě zase. Pevně tě sevřu a nepustím, i kdyby padalo nebe, jsi moje královna, můj jediný zázrak a sen. Do konce věků chci milovat jen a jen tebe, tvůj bezpečný přístav je teď s tím mým propojen. (Refrén) Budu tvůj strážce a neprostupný štít, když vichřice osudu začne nás rvát. Všechny své sliby teď do kamene chci vrýt, navždycky u tebe tu v bezpečí stát. Odpusť mé chyby a věř mému slovu, jsi jediná touha, zboř váhu mých vin. Postavím chrám z tvé důvěry znovu, abys už nikdy nemusela brečet do peřin. (Bridge) Tak odpusť mi, prosím, ten dávný stín! Dnes otvírám náruč a pálím náš chlad... Zvedni svou tvář, já tě z úzkostí vyprostím, protože jediný smysl mého života je milovat tě a chránit náš řád! (Outro) Dotkni se mé dlaně… Cítíš ten klid? Už se nemusíš bát. To je můj slib pro tebe. Dnes....... Zítra....... Navždy.