Děti nesmí cítit negativní emoce - Mýtus č. 3

DOBRÝ RODIČ DĚLÁ VŠE PRO TO, ABY JEHO DÍTĚ NECÍTILO „NEGATIVNÍ EMOCE“ Rodiče, kteří dělají vše pro to, aby jejich děti nepociťovaly „negativní emoce“ – aby nebyly frustrované, vzteklé, smutné nebo aby neplakaly – si nevědomky a s dobrým úmyslem zadělávají na spoustu problémů. Ochraňujeme-li děti natolik, že tyto emoce neprožívají či se je z různých důvodů bojí projevit, nebo snažíme-li se u nich tyto emoce co nejdříve zastavit a ukončit, nenaučí se s nimi zacházet, zpracovávat je a procházet jimi. Vyrostou z nich dospělí lidé, kteří nebudou umět smutnit či plakat, nebudou schopni konstruktivně projevit svůj vztek a agresi nebo ovládat svůj strach. Ovlivní to kvalitu jejich vztahů s ostatními a také jejich schopnost konstruktivně zvládat konflikty. Všechno to samozřejmě přenesou na další generaci. Pohnutek, proč zabraňujeme našim dětem, aby cítily hněv, smutek nebo strach, je mnoho. Někdy se snažíme vypadat jako „dobrá“ máma nebo „dobrý“ táta. Jindy je pro nás velmi náročné být v přítomnosti dítěte, které tyto silné emoce projevuje. Někteří z nás mají strach, že v dětech tyto emoce vyvolají a tím jim způsobí trauma na celý život. Další nedokážou ovládat vlastní emoce, pravděpodobně proto, že se tomu od svých rodičů nemohli naučit. Jedno je ale jisté: neexistuje blízký, důvěrný a zdravý vztah, v němž by emoce jako hněv, smutek či strach chyběly.